1. listopadu 2016

Velký workshop Papero amo

Plány
Už když jsem si koncem prázdnin u holek z PA přečetla na blogu, že chystají velký workshop, už tehdy jsem toužila se tam dostat. A zažít to, pěkně na vlastní kůži. V den oznámení termínu jsem se pak strachovala, že na mě nevyjde místo - dokonce jsem v rychlosti objednávala a platila zálohu přímo z oběda. A díky ochotě svého muže pohlídat děti a díky kamarádům ochotným mě v Praze ubytovat, abych v neděli nemusela závratně brzo vstávat, jsem se mohla vydat na své pražské dobrodružství.



Na místo určení
Jako vždy jsem byla logisticky skvěle připravena, takže cesta metrem z Černého mostu ani přestup na tramvaj mi nedělaly problémy. Na Žižkově jsem na pikosekundu zaváhala před Costou na rohu, ale nakonec jsem odolala - přece jen se celý workshop měl odehrávat  v kavárně, tak se mi tam nechtělo nosit kafe od konkurence. Už při výstupu z tramvaje jsem si všimla osoby chovající se hodně podobně jako já - hodně rozhlížení, koukání do mapy v mobilu a jdoucí stejným směrem. A když ona osoba neodolala výloze místního papírnictví, měla jsem jasno - určitě jde taky na kurz! A taky jo - před dveřmi kavárny Pracovna jsme nakonec sešly tři, všechny přespolní. Dámy za sebou měly vstávání ve čtyři a cestu přes celou republiku, tak ač bylo ještě pár minut před devátou, tak jsme společně vstoupily.



Přípravy
Zvenčí to tak ani nevypadalo, ale vevnitř už bylo plno. Za skoroprázdnou kavárnou už byla vidět jednak spousta lidí a druhak spousta papírových lákadel - celý PA obchůdek! Přivítaly nás, zapsaly jsme se, vyfasovaly uvítací dárek (ty tužky jsou dokonalé!) i workshopový balíček a šly jsme si najít místo. A hned potom jsem pochopitelně neodolala a prošmejdila všechno, co sebou holky dovezly. Včetně traveler´s notebooků od WP - moje teď asi největší lákadlo... :) Postupně přicházelo víc a víc lidí, obě patra zadních prostor, kde jsme za chvíli měly začít kurzovat, se plnily, kafe teklo proudem - já si teda místo překapávané chodila dopředu na jedno z nejlepších latté, jaké jsem kdy pila! A pár minut po půl desáté přišlo oficiální zahájení. Holky se nám představily a připravily nás na to, jak vše bude probíhat. A pak už jsme se s nadšením vrhly do papírového tvoření...



Třicítka
No, a šly jsme na to pěkně z ostra, naše skupina začínala s Alonou a Silvií - jaly jsme se tvořit třicítkovou stránku. Holky měly skvěle připravené vzory - na obou šlo o dvě vrstvené fotky na sobě - spodní černobílá a z druhé barevné byly vystřiženy (a tím pádem zvýrazněny) jen některé části. Parádní nápad. Navíc Silvie a její shluky ozdob, to je něco. Stejně tak Alona a její hrátky s barvami. Sama jsem měla největší problém vůbec s výběrem fotky, kterou použiju. Pro jistotu jsem si totiž sbalila rovnou tři dvojice černobílé a barevné fotky, abych byla tak nějak připravená na všechno. Nakonec to vyhrál balón na podvečerní obloze. Další dlouhé vybírání, ze které čtvrtky udělám levý barevný pruh. Decisions, decisions. Pak se mi zas povede udělat pruh moc široký, tak na poslední chvíli ještě zmenšuju a přelepuju. Nechce se mi do Aloniných barevných inkoustů, tak jdu se Sylvií do tuše. Poprvé. Horkotěžko vybírám ze tří archů výseků ty pravé pro svou stránku - volba padá na pruhovaná kolečka. A nakonec ani těm Aloniným barevným inkoustům neuteču - přichází ke mně s geniálním nápadem udělat negativní otisk pruhovaných kol. Tak to by mě opravdu nenapadlo - a vypadá to dokonale! Nejsem schopná použít ani jeden z českých nápisů či nálepek, u všeho mi připadá, že to zní buď nabubřele nebo naopak banálně. Tak se držím své oblíbené angličtiny. Up and away! Kromě pruhovaných koleček "uživím" na stránce už jen dvě dřevěná srdíčka, písmenka a pár trojúhelníčků. Nic víc mi tam nesedí. Tak už se dál do ničeho nenutím, zjevně je má stránka hotová. Ehm, moje první!




Minialbum
Žádná očekávání, ale nakonec to byla láska. Láska na první pohled. Po krátké pauze se k nám přesunuly Pavlína s Aničkou a jejich minialbum. Úžasná věcička - malá a totálně roztomilá. Navíc opět vše dokonale připraveno, místo zdlouhavého vysvětlování, vyměřování, rýhování a ohýbání jsme dostaly rovnou předpřipravený polotovar. Stačilo vše jen na správných místech slepit, hlídat si přední stranu s křížkem (nikdo nepopletl, naštěstí :)) a pak už jen zdobit. Workshopové PL kartičky byly k tomuto účelu jako stvořené (taky jo, samozřejmě!) a nebyl problém je nakombinovat - a přesto si to každá z nás udělala po svém. Zvládla jsem i tak zásadní volby, jako je barva mašle nebo které kartičky budou přední a zadní stranou. Jak bylo v minialbu víc stránek a tím pádem víc prostoru, nebylo to rozhodování tak zásadní, stejně se mi tam povedlo dostat všechny mé oblíbené barvy/kartičky/vzory. A výsledný produkt je dokonalý. Vlastně ještě ne, pak s fotkami bude! <3



Roztáhni křídla!
Následovala asi hodinová pauza na oběd a pak přáníčková dvojka - Valika a Lea. Ač se obě hodně snažily, ověřila jsem si, že razítkování není a asi nikdy nebude moje hobby. Ale i přesto vypadá můj konečný výtvor poměrně slušně. Aby taky ne, po hodině a půl! :D Začaly jsme tedy teorií a testováním na obyčejném papíře. Ač u holek vypadlo skoro všechno dobře, tak na mém papíře to pořád bylo jako když si razítka tajně půjčí tříleté děti. Žádné umění. Ale Valika s Leou chodily, radily, usměrňovaly, až to konečně začalo vypadat trochu k světu. Pak jsme slavnostně přešly na razítkování na přáníčkovou čtvrtku. Ovšem i solidně se vyvíjející přáníčkový proces se mi povedlo podělat takovou banalitou, jako je její nalepení na přáníčkový základ - holt to nemám rovně ty pruhy, no. U lepení dřevěného výseku mi bylo názorně předvedeno, jak se lepí s Glossy Accents a byl to oproti obyčejnému lepidlu takový rozdíl, že jsem nelenila a hned jsem si došla vedle do obchůdku koupit vlastní. A evidentně jsem nebyla sama. Zbývalo začernit výsek, doplnit pár razítek černou a hrstku flitrů. I s nimi je to hotová věda, kolik a jak je rozmístit, aby se vše spojilo v harmonický celek. A úplně na závěr vytáhla Valika zase tuš. Většina z nás se zděsila a okamžitě rozjížděla katastrofické scénáře, ale nic takového se nekonalo - jen jsme přidaly finální detail na naše hodinu a půl se vyrábějící přáníčko. Uf. :)



Project Life
No, jestli jsem něčím nechtěla končit, tak je to PL. Ale holt člověk míní... Nevím, jak na ostatních, ale na mně už se touhle dobou, cca ve čtyři odpoledne, už docela dost projevovala únava. Přece jen v domácím prostředí opravdu málokdy tvořím víc než hodinu, maximálně dvě. Tady už jsme jely pátou hodinu. Ani v nejmenším jsem si samozřejmě neztěžovala, únava sice byla, ale zároveň jsem se pohybovala ve stavu jakéhosi tvořivého rauše. Každopádně to - alespoň pro mě - rozhodně bylo to nejtěžší nakonec. I tady to měly Jana s Alenou skvěle promyšlené. Abychom nemusely řešit rozložení do kapes, tvořily jsme sice z kartiček, ale všechno jsme lepily na bílou 30x30 stránku. Záměrně jsem si vybrala fotky z jednoho týdne, aby to odpovídalo reálnému PL albu. Díky tomu jsem ale měla fotky hodně různorodé a hůř kombinovatelné, než kdybych měla fotky třeba jen z jednoho výletu. Pochopitelně mi vrozená systematičnost nenechala seřadit fotky jinak než chronologicky, takže šlo spíš o to vybrat každé z nich vhodný podklad. A nějak se stalo, že se do mé PL stránky dostaly všechny barvy workshopového kitu, systém tón v tónu mi tady holt nějak nevyšel... :D Na závěr přišlo na řadu zdobení PL stránky. Další kámen úrazu. Jak jsem to nechtěla už víc překombinovávat, "udala" jsem jen pár bannerů a černobílých nálepek, nic víc mi tam prostě nešlo. Kromě toho se mi pomalu ale jistě krátil čas. Měla jsem v plánu dodělat na stránku ještě ručně psaný nadpis (week 40), k událostem přidat datum, trochu journalingu, ale už tehdy na kurzu jsem tušila, že v té podobě, v jaké stránku dovezu domů, v takové i zůstane. Moje "proudžektlajfové" torzo. V podstatě jsem si ověřila, že PLku budu zatím stále odolávat a místo toho budu raději plnit své smashbooky - přece jen mi tahle forma zaznamenávání přijde jako svobodnější i materiálově míň náročná.



Tá-dy-dá-dy-dá
A to byl konec. Blížila se půl šestá, bylo na čase vše pobalit a svištět na vlak. Všechny tři, co jsme se ráno sešly před kavárnou, jsme spolu zase odcházely, jízdní řád byl neúprosný a cesta domů dlouhá. Zpětně mě mrzelo, že jsme prošvihly závěrečnou skupinovou fotku, ale nedalo se. Došly jsme na tramvaj, dojely na nádraží a rozešly se k vlakům. Bála jsem se, že bude vlak na konci víkendu nacpaný, tak jsem si koupila lístek do jedničky, ale nakonec jsem tam seděla úplně sama. Měla jsem dvě hodiny času sama pro sebe, kdy jsem se mohla v klidu prohrabat vší tou papírovou nádherou, co jsem za celý den vyrobila, probrat zbylý materiál, co jsem si vezla domů, a vůbec si nechat všechno pěkně uležet. Povznášející pocit z celého dne tvoření přetrvával, ač jsem spoustu věcí dělala poprvé, byla jsem moc ráda, že jsem si to mohla zažít. Sama bych se ke spoustě věcí rozhodně neodhodlala, občas je dobré nechat si ukázat zase i něco jiného. Takže velké díky, Papero amo, díky, holky, jste skvělé a děláte to dobře! A až nastane nějaké to "příště", tak zase nebudu váhat... <3

 

Link na fotoreportáž z téhož Workshopu na blogu Papero Amo a ještě článek od Jany Bennett.

5 komentářů:

  1. Teeeda, cetla jsem jednim dechem!! Bajecne sepsano!! A na konci jsi mi neprisla unavena vubec, spis naopak, ta tvoje pl stranka ti sla pekne od ruky! Tesim se na to priste:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! Rozhodně to bylo inspirativní... :))

      Vymazat
  2. Maruško, děkujeme! A těšíme se, že se příště zase necháš zlákat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechám, to se neboj! Jela bych hned... :D

      Vymazat
  3. Akorát jsem na náhledu četla "tvořivost začíná nadváhou" a nešlo mi to do hlavy... ;D ale jinak jsou ty tužky totálně geniální!!

    OdpovědětVymazat