Celý příměstský tábor byl zaměřený na včely a včelařství (měl přiléhavé jméno - tábor s chutí medu) a děti si během dopoledne měly ozdobně dotvořit svou fotku ve včelařském úboru. Na mně bylo vymyslet a dodat materiál, vyrobit vzorové kousky a pak v průběhu pomáhat a radit.
Nakonec jsem vybrala čtyři různé vzory jako podklady pro fotku a vymyslela dostatečně jednoduchý, ale přitom dobře vypadající layout. Vlastně jen dva proužky, jeden širší, druhý užší položený křížem - použitím různých papírů pak vzniklo nespočet kombinací, který se z tohoto materiálu dá vyrobit. Ideální. Ze žlutých čtvrtek jsem na Silhouette vyřezala hromadu včelek a pláství a s myšlenkou připojení i data fotky jsem rozstříhala další dvě čtvrtky ze stejné sady na malé kousky. Všechen materiál jsem si hned otestovala výrobou vzorů - pro každý podklad jeden...
Takže teoreticky jsem byla připravená, měla jsem početní rezervu, všechno. Jen jsem přece jen neměla moc představu, jak to všechno bude fungovat s dětmi. Jestli se jim to bude líbit, jestli je to zaujme, jestli to nebude jen pro holky a tak. Zkrátka, obavy byly. Naštěstí to všechno šlo výborně - už když jsem začala na stole rozkládat materiál do provizorní scrapbookové samoobsluhy, tak se seběhly a zvědavě okukovaly.
Pochopitelně nejhorší bylo si vybrat. Správný podklad a správně ladící proužky - některé holčičky by měly nejradši růžové kytičky s růžovou a růžovou, ale naštěstí si nechaly poradit. Přítomní kluci mě moc mile překvapili, nenechali se absolutně zahanbit a byli úžasně pečliví. Díky dospělým šlo lepení proužků od ruky i nejmenším, po nalepení fotek jsem pak začala rozdávat vyřezané plástve a včelky - některým se líbily tak, že by si jich na fotku nalepili třeba pět, tak jsem musela zavést příděly.
Z výsledných děl jsem byla nadšená, vypadalo to krásně. Fascinující bylo, že to u těch dětí bylo trochu jako smršť - nemusely o tom vůbec přemýšlet, prostě přesně věděly, jak to má podle nich správně vypadat, nalepily a bylo, za půl hodiny měly hotovo. Velmi inspirující způsob práce, opravdu. Díky tomu jsem ani nestíhala fotit kreativní proces - než jsem je všechny dvakrát obešla, bylo po všem. Tak budu doufat, že nějaké fotky budou z Amátky.
Nakonec jsem dětem jejich dílka ještě na rubu orazítkovala datumovkou, přidala vizitku na Happy Mail Ninju (kdyby to jejich maminky třeba zajímalo :)) a zabalila do euroobalů. Poslední den tábora si tak odnesou domů krásnou památku a kdo ví, třeba jsem v některém z nich zažehla jiskřičku - budu doufat, že láska k papíru je nakažlivá. <3
Markétě z RC Amátka moc děkuji za příležitost a budu doufat, že to nebyla naše poslední spolupráce, bylo to super! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat